autor hry – Veverka
Odysseus 2016 – stateční mořeplavci, hrdinové a polobohové
Tábor 2016 – Hledání krále Odyssea skončilo. Šťastně? Nešťastně?
Odyssea jsme hledali celé 3 neděle, vždy jsme přijeli tam, kde jsme se doslechli, že byl naposledy, ale on už byl zase pryč.
Viděli jsme tak trosky Tróje, a také jsme zkusili postavit koně (nebo aspoň jeho repliku) a v noci jsme přepadli nepozorné trójské strážce slavící domnělé vítězství. Na ostrově Lótofágů jsme se přesvědčili, že opravdu není dobré ochutnat, co vám kdo nabízí, a že plody lotosu vás omámí a zdrží na dlouhé minuty, ikdyž hra je na čas. Projít kolem Kyklopa a získat nějaké suroviny, neřku-li jeho ovce, také nebylo vůbec jednoduché, ale naši stateční námořníci s pomocí polobohů-polohrdinů a svých statečných kapitánů to zvládli. Než jsme prošli aspoň kousek Hádovy říše, ušli jsme nejméně 22 km. Ten den jsme poprvé nezmokli, ale aspoň jsme na začátku cesty šli pořádným bahnem, aby nám to nebylo líto. U vládce větrů Aiola některý nepozorný námořník vypustil větry a co jsme s tím měli za trápení, ani nebudu popisovat. Lidožraví Laistrygóni si naše námořníky chtěli dát ke svančince, když ti se snažili prohledat jejich ostrov a najít polohu měst, vojenských táborů a zlatých dolů. No a pak jsme museli obelstít Kirké. To šlo jedině tak, že jsme se převlékli za prasátka (některým z nás to zas tolik práce nedalo) a vetřeli jsme se do jejích chlívků. V drtivém objetí Plankt skončily naštěstí jen papírové vlaštovky a žádná z našich 3 lodí (Perestos, Jasná Výhra, ani loď Loď). Sirény nás pěkně prohnaly a pak ještě hledaly Superstar. Když jsme proplouvali mezi Skylou a Charibdou, připadalo mi, že jsme zabloudili do Severního ledového oceánu. Voda v koupališti byla opravdu mrazivá, ale nám, otužilým námořníkům, to nezbránilo v tom se na vorech vlastní výroby přeplavit z jednoho konce na druhý, i když Skyla na nás z jedné strany plivala nasáklé molitanové míčky a Charibda gejzíry ledové tříště. Pravda, pořádně vcelku a použitelně tuto plavbu přežil pouze jediný vor, ale námořníci všichni. Héliova stáda se nám pomstila tím, že jsme museli půl dne jen bučet. No, zkuste si to: „Bůůů?“ „Ne, bůůůů!“ „Bůůůůůůů?“ „Bů.“ Zato Kalypsó se nám zjevila ve své nadlidské kráse. Abychom jí neoslepli, přimíchala si do ní trochu Králíkova člověčenství, a byla dokonalá. Pak nás čekalo 3 denní putování po neznámém ostrově, kde nás kupodivu žádný netvor nepřepadl a moře bylo první 2 dny tak klidné a nedeštivé, že se nám to ani nechtělo věřit. Ano, liják nás přepadl asi 100 m od tábora při návratu, takže jsme došli zmoklí jak Penelopiny slepice. A pak začala být opravdu zima. 12°C ve dne, 4° v noci. Ale i to jsme zvládli s přehledem. U sportovně a kulturně založených Fajáků jsme prožili skutečnou starořeckou Olympiádu a večer jsme jim zahráli 4 krásná divadelní představení. Vlastní produkce samozřejmě.
A pak to přišlo: Delfské orákulum nám poslalo věštbu, podle které jsme měli krále Odyssea (mého otce, mimochodem – už se mi po něm hrozně stýskalo, tak jsem svolala tuto záchrannou výpravu) konečně najít. Ale znáte ty věštkyně! Mluví tak zamotaně a v hádankách, že jim normální člověk nerozumí. A na každém rozcestí byla další otázka a kdo odpověděl tak, šel tudy, a kdo jinak, zase druhou stranou. Jasná výhra, i přesto že většinu tábora se zdálo, že si to své jméno vybrala dost špatně, dokonce snad úplně obráceně, se tentokrát vzchopila, na všechny otázky odpověděla správně a tak došla k cíli první. Ale! Místo Odyssea našli jen starce (to nebyl on) a hrob. Odysseův hrob. Zemřel hrdinnou smrtí ve spánku. Jakou žalostnou zprávu mi to námořníci přinesli!
Vydali jsme se zpátky na Ithaku oznámit smutnou zprávu mé matce Penelopé. Ale aby toho nebylo málo (za co mě bohové trestají?), dozvěděla jsem se, že i má matka neunesla to dlouhé čekání a zatímco jsme byli pryč, zemřela žalem. A najednou ze mě byl siroteček. Chuděra Telemacha, vrchní velitelka, a je z ní…. co vlastně? No dědička trůnu přece! Král je mrtev! Ať žije královna! V radost změnil se žal!
Ale my, starořekyně, nejsme moc emancipované. Nemohla bych vládnout sama, proto jsem si musela urychleně vybrat manžela.
Všichni tři stateční kapitáni lodí se mi nabízeli. Jeden sliboval hlavy nepřátel (sušené). Druhý objevování a dobytí dalších území (nejspíš zplundrovaných desetiletou trójskou válkou). Ten třetí mi nabídl své srdce a dal mi květinu (sice to byl jedovatý pryskyřník, mastný knedlík se mu taky říká, ale věřím, že to nevěděl a myslel to dobře). A taky to byl velitel vítězné lodě Lodě, takže mi připadal dostatečně schopný i na řízení našeho malého státečku, tak jsem si vybrala jeho. A mohlo se slavit! Jedli jsme a pili, tančili i zápasili, jak to má na pořádné starořecké svatbě být.
Mí drazí stateční námořníci, za rok vás zvu na oslavu našeho prvního výročí!
Vaše
Vevemacha r.